Jan
Desenský

Bydlení není zásluhová věc, ale je to komodita a lidské právo

O streetworku s Janem Desenským. Přístup housing first dorazil Čech. Jaké jsou první zkušenosti a výsledky? Vyplatí se zabydlování lidí z ulice? Jaká je role profesionální pomoci, a jaká občanské společnosti v návratu sociálně vyloučených do společnosti? O tom si budeme povídat s ředitelem Domu Karla Larssona Armády Spásy Praha Praha.

Poslechněte si podcast s Janem Desenským

V České republice se mluví o bytové krizi, před kterou není možné zavírat oči. Jak je podle tebe řešitelná?

Nemohu říci nějaký recept, ale je to velký problém, který má více úrovní řešení. Bytová krize začala dosahovat i do střední třídy, to znamená, že i lidé, kteří mají slušnou mzdu, která by je měla uživit a rozvíjet jejich život, v tuto chvíli otázku bydlení řeší a je pro ně důležitá. Pak tu máme spoustu lidí, kteří nejsou úplně na ulici, ale jsou v substandardním bydlení. Pro ně musíme hledat další cesty, které jsou těžké, protože stát tuto věc opomenul.

Kromě toho, že bychom měli začít řešit krizi střední třídy, která má velmi drahé nájmy, jejich děti nedosahují na standard bydlení, který by si představovaly, máme lidi, kterým dostupné bydlení musíme zajistit. Je to problém nástrojů řešení, jakým je například housing first. Měli bychom ale začít níže tím, že bydlení není zásluhová věc, ale je to komodita, jako je veřejné zdravotnictví, veřejný prostor pro sociální služby. U nich bereme také za normální jejich dostupnost. Stejné je to u bydlení. Ne úplně správně uznáváme bydlení za zásluhové, že se k němu musíme dopracovat, obzvláště v bytové nouzi. A zjišťujeme, že to takto úplně nejde. Stát by například měl umět zprostředkovat například příspěvky na bydlení.

Zmínil jsi housing first. Ve světě to není novinka, ale u nás je to pořád nová metoda. V čem spočívá základní myšlenka?

Především v nezásluhovosti a ve vřelém přístupu k lidem. Protože základní myšlenka spočívá v tom, že bydlení je lidské právo. U streetworku se řeší pro lidi bez domova propustné bydlení. Měli bychom umět nabídnout lidem, kteří mají komplexní potřebu podpory, bydlení jako první, poté až podporu. Narážíme ale na to, že česká společnost není na tento étos úplně zvyklá. Vytváříme situaci, kdy člověku říkáme, ty musíš umět plavat, ale nepustíme tě do bazénu ani do rybníku. Ukaž nám, jak umíš plavat. Ale on si to nemá kde zkusit. Housing first říká, pojďme bydlení řešit jako prioritu, protože je to to nejdůležitější. My jsme doposud byli nastavení tak, že nepustíme lidi do bydlení, protože na to nejsou připravení. Ale u housing first říkáme opak. Bydlení a pak další potřeby, aby se v bydlení mohli udržet.

Co je to prostupné bydlení?

Jde o systém ukončování bezdomovectví. Když si představíme člověka, který je na ulici. Na něj jsou nastaveny terénní služby jako je streetwork. Člověk je vyhledán, prací streetworkera namotivován využít další služby, je mu doporučena noclehárna nebo azylový dům, kde se na něm dá dále pracovat a pomáhat mu do normálního života. Je mu pak nabídnuto tréninkové bydlení, případně nájemní smlouva. Jenže na prostupné bydlení nejsou byty, takže lidé spíše končí v azylových domech, nebo v substandarním bydlení typu ubytoven s podporou sociálních pracovníků. V prostupném bydlení udělá člověk několik kroků a má možnost získat standardní nájemní smlouvu jako jakýkoliv jiný občan.

Tato metoda se nicméně neukazuje jako tak efektivní jako housing first, kde se mluví až o 80ti procentní úspěšnosti. Kde je ten rozdíl?

Nechci hanět prostupné bydlení, jehož největším problémem je, že nejsou byty. Člověk, který projde programem, rehabilitací, zotavením, narazí v tom, že nezíská bydlení. Housing first tu byl vytvořen Samem Tsemberisem pro lidi, kteří byli dlouhodobě na ulici, mající nějakou psychiatrickou diagnózu a k tomu užívali návykové látky, pili alkohol. Prostupný systém má stabilizační podmínky, například nepijte u nás v azylovém domě, hrozí, že ho budete muset opustit. Dáváme jim podmínky, namísto abychom jim zajistili základní lidské potřeby typu bydlení. Někdy jsou podmínky pro tyto lidi natolik složité, že jimi nemohou projít a končí opět na ulici. Sam Tsemberis si v Americe v roce 1992 uvědomil, že by se to dalo dělat opačně. Zajistit lidem základní lidské potřeby jako je bydlení a k tomu se dodá intenzívní podpora. Abychom to jednoduše shrnuli, tak každý člověk s dobře nastavenou individuální podporou si udrží bydlení.

„Těm lidem chybí láska, snažíme se v nich vzbudit naději. Někdy je důležité se s lidmi bez domova alespoň bavit. Komunikujte s nimi.“

Jak může tato intenzívní podpora vypadat?

V začátcích programů se lidé setkávají s týmem častěji, protože zajišťují bydlení. Lidé tam přicházejí bez příjmu, musí je zaregistrovat na úřad práce, pomoci jim s dávkami. To se řeší akutně. Byt se musí zařídit. V housing first se neřeší jen bydlení, ale domov. To je rozdíl mezi poskytneme byt a tvořím bezpečný domov. A důležitým faktorem je potkávat se s tímto člověkem flexibilně dle potřeby. Nejprve je to třikrát až pětkrát týdně. Časem podporu lidé používají stále méně, setkávání probíhá například jednou za měsíc, ale jsou definovány nástroje pro případ krize, aby se podpora zintenzivnila.

Cílíme u nás na stejnou skupinu jako Sam Tsemberis, tedy na lidi dlouhodobě na ulici, nebo i na někoho jiného?

Jedná se o různorodou skupinu. Česká republika je zasažena krizí bydlení, takže se občas jedná i o rodiny s dětmi či seniory. Hodně matek žije s dětmi na ubytovnách.

Co si o housing first přečíst? Jak se hledají byty v rámci housing first v Americe a jak u nás? Jak funguje pomoc lidem na ulici v Holandsku? Řeší obce bydlení pro lidi z ulice? Jakou roli hraje Úřad práce? Využívá se dobře příspěvek na bydlení?

Knihovna Václava Havla, 25. 10. 2021, 19.00
Foto: Anna Šolcová